Dnes jsme se bavili o tom, co je typické pro postní dobu. Mluvili jsme o postních předsevzetích (že je dobré, abychom si upřeli něco co nás skutečně ruší, zatěžuje, znesvobodňuje, odvádí od dobrého, ale i něco co skutečně zvládneme dodržet, protože i úplná maličkost, kterou vydržíme celý půst je lepší než velké, odvážné předsevzetí, které po pár dnech porušíme).
Vysvětlovali jsme si, proč se půst přerušuje na neděle a jaké postavení měla mezi Židovskými svátky sobota.
Pak jsem se ptal na typickou postní modlitbu a napovídal jsem, že je na ní zajímavé, že jde o modlitbu v pohybu. Někdo navrhnul růženec. Obojí nás přivedlo k tomu, že jsme si chvíli povídali o různých druzích modliteb v různých náboženstvích. Prostrace při muslimském salátu, modlitební mlýnky a vlaječky v Indii, ale i indické korálky pro modlitbu manter, které se přes muslimská súfijská bratrstva a od těch zas přes křížové výpravy dostaly až k nám jako růženec.
Nakonec jsme se dobrali i toho, že typická postní modlitba v pohybu je modlitba křížové cesty a dohodli jsme se, že než si ji spolu projdeme, probereme si do hloubky jednotlivá zastavení a ujasníme se, co se na nich děje a proč.
Stihli jsme si popovídat o prvním zastavení, Ježíšově soudu. Ukázalo se velmi složité ujasnit si všechny národně politické vztahy mezi hlavními postavami. Pilát byl Říman, ale příběh se odehrává v Izraeli, lid byli Židé a co Herodes? Kdo tam vlastně rozhodoval, on, nebo Pilát? Pak jsme se zaměřili hlavně na Pilátovu situaci:
Pilát nerozuměl místním poměrům, neměl zájem se zaplétat do zdejších problémů, nechtěl zvyšovat napětí a už tak silný odpor k Římu. Bylo pro něj po všech stránkách výhodné nechat rozhodnutí o Ježíšovi na Židech a nikdo z jeho nadřízených mu to nemohl vyčítat. Ochranou Ježíše neměl co získat, ale mohl hodně ztratit. Jeho vydáním naopak neměl co ztratit. Byla tu jen jediná drobnost. Pilát věřil, že Ježíš je nevinný a bylo mu jasné, že obvinění, že chce vytvořit vlastní politické hnutí protivící se Římu, je lživé. Na vahách tedy byla na jedné straně pravda, na druhé všechno ostatní. A Pilát selhal. Umyl si ruce, aby se zbavil viny za jeho smrt, ale právě toto umytí se stalo jeho největší vinou. Je vlastně snadné to pochopit, ale jeho vina je přesto nezpochybnitelná a následky strašlivé. My často selžeme i v mnohem méně vyhrocené situaci. Často nestojíme za pravdou i když bychom riskovali méně a třeba i měli šanci na odměnu. Při zpytování svědomí se proto neptejme jen co špatného jsme udělali, ale i co jsme neudělali a mohli, nebo měli udělat...
Příště budeme pokračovat dalšími zastaveními.
středa 21. února 2018
čtvrtek 1. února 2018
Středa 31. ledna - Biblické dějiny
Dnes jsme na prádelní šňůře vytvářeli časovou osu různých v bibli zmiňovaných událostí od vyvedení Židů z Egypta až po ustanovení biblického kánonu, o kterém jsme si povídali minule. Chvíli trvalo, než jsme dospěli ke správnému pořadí událostí. Pomohly občasné návodné otázky typu "Kdo byl otec Šalomouna?" "A jak tedy může být na časové ose David až po něm?" a podobně. Když jsme si ujasnili pořadí, šoupali jsme ještě kolíčky tak, abychom pokud možno vystihli časové odstupy jednotlivých událostí. Na šňůře byly vyznačeny roky 2 000 před Kristem - 500 po Kristu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)